O NÁS

Jmenuji se Blanka Gregrová a se svým manželem Romanem se staráme o dvě krásné anglické kokří dámy, vlastně ještě nám v tom pomáhá náš 18-ti měsíční syn Adámek.

Proč právě anglického kokršpaněla? Pro jeho krásnou duši, věrný pohled, všestrannost, dlouhé uši a hedvábnou srst a také, jak říká můj manžel – je to zkrátka kus psa, ale když je potřeba, člověk ho může vzít do náruče a odnést, kam je potřeba.

S anglickým kokršpanělem jsem se setkala v dětství, kdy si ho pořídili naši sousedé. Byl to zlatý pes Sorb. Jednou nám teta dovedla malou chundelatou kouli, černou s pálením. Matka byla kokršpaněl, ale po čase se ukázalo, že otec byl neznámý! Ale i tak zůstal u nás doma. Byl to úplný šílenec, který lezl po zdech, střechách a žádná překážka ho nezastavila v jeho výletech do polí.  Pro mě to ale znamenalo, že když psa, tak jedině čistokrevného a od dobrého chovatele. Ale samozřejmě - až si na něj sama vydělám.

Po pár letech ( v roce 1996) jsme jeli na návštěvu do Jihlavy. Ve stánku mé švagrové byl inzerát na anglické kokříky – 15 „barevných“ štěňátek! Roman chtěl nějakého pejska domů pro mamku k narozeninám, ale i pro sebe. Tak jsme se jeli „jen tak nezávazně“ podívat k manželům Soukupovým, chovatelská stanice z Trojánku. No, jeďte se jen tak podívat na nějaké štěně!!! To prostě nejde odjet a žádné si nevzít, tedy nekoupit. Manžel si vybral tu nejživější černobílou fenku, co všem ostatním lozila po hlavách. Dnes toho někdy lituje, když jeho „Mona“ nedá pokoj a pořád štěká a žadoní o aport i hodinu. Prostě svůj temperament nezapře. Já hned zjišťovala vše o kokrech, koupila knížku, sehnala přihlášky na výstavy… Pár jsme jich absolvovali a zjistili, že to vůbec není snadné prorazit úplně sami jako nováčci. Ani v knížkách se vše nedozvíte. A i taková výstava psů je jen o lidech. Buď se rozhodčímu zalíbíte nebo ne, každý má jinou představu. Bohužel Mona nebyla exteriérově zase tak výborná. Výstavy jsme vzdali, ale to hlavní nám zůstalo – naše Mona. Když jí bylo asi pět let, měla úraz a málem jsme o ní přišli. Tehdy jsem u veterináře zjistila, že nedaleko od nás je chovatelská stanice manželů Sapákových „z Fusberku“. Začali jsme s Monou jezdit na stříhání a rady za paní Ivanou.

Rozhodla jsem se, že si koupím tu mou kokršpanělku i já. Samozřejmě od manželů Sapákových. Mohla jsem si vybrat ze dvou, ale paní Sapáková mi hned řekla: „ Když Vám ji dám, tak ji musíte uchovnit!“ Nestačila jsem ani odporovat, přemýšlet, vše slíbila a v srpnu 2003 jsem si domů vezla černou High Touch z Furberku – mojí Holly. Vůbec jsem si neuvědomovala, do čeho jsem se to dala. Dnes jen s úsměvem děkuji, protože sama bych se k tomu neodhodlala. Doma mě čekalo překvapení. Mona, jak měla vždy ráda všechny psy, nechtěla nového člena rodiny přijmout. Týden se mnou vůbec „nemluvila“, na Holly vrčela,ale ta se jí pořád pletla do cesty, jako každé malé štěně, až konečně svolila. Dnes je to samozřejmě Holly, kdo velí. Absolvovali jsme výstavy, Holly uchovnili a 19. 4. 2005 nám byl schválen mezinárodní název chovatelské stanice Hollydale.

Začali jsme hledat ženicha. Vybrali jsme si Centa z Malé Kamenné od paní Dariny Kubánkové. Poradce chovu nám požehnal, tak jsme už jen čekali, kdy začne Holly hárat. Po prvním krytí Holly nezabřezla, zase se čekalo. Do požehnaného stavu jsem přišla já a nedovedu si představit, mít doma čerstvé miminko a několik štěňátek, tak jsme to odložili. 24. 3. 2006 se nám narodil syn Adámek a rok 2006 jsem věnovala jemu. Rok 2007 měl rozhodnout. Buď budou štěňátka a budeme pokračovat v chovatelství nebo to necháme tak. A podařilo se! 1. 8. 2007 se nám narodila první štěňátka, vrh A. K dnešnímu dni, kdy píšu tyto řádky je našemu Áresovi, Atreyovi a Aishe sedm týdnů a s našim Adámkem se pěkně prohání po dvorku.

Teď už můžu říct, že jsem chovatel, ale vím, že ta cesta teprve začíná. Musím moc poděkovat manželům Sapákovým, kteří mi mnohokrát pomohli a bez nich bych do toho nikdy nešla. Také paní Darině Kubánkové za spoustu rad a trpělivosti s naší Holly. Chceme pokračovat a vychovávat anglického kokršpaněla v rodinném prostředí. Jedince výstavní, lovecké i domácí společníky. Jak se nám bude dařit, ukáže čas.